Babylon by rolls – Jízda Babylonem

Hervé Müller hovořil s Bobem pro časopis Rock & Folk v roce 1978 v pařížském hotelu Hilton, kde byl Bob během turné k albu Babylon By Bus.

Hervé: Nemyslíš, že tvůj dlouhý pobyt mimo Jamajku změnil tvou hudbu?

Bob: My jsme ti, kdo to hraje. Není to tak, že by Jamajka hrála nám. (výbuch smíchu)

Hervé: Ale hráli jste pro hodně odlišná publika, třeba to pařížské.

Bob: Ano, ale všichni ti lidé chtějí slyšet hudbu z Jamajky. Ani v Paříži nemůžeme hrát jinak, než hrajeme. Rozumíš, co tím myslím?

Hervé: Co přítomnost Juniora Marvina (kytarista Wailers)? Posílil kapelu?

Bob: Ano, Junior posílil kapelu, Junior je v pohodě...

Hervé: Myslíš jako člověk nebo jako muzikant?

Bob: Obojí. Je skvělý. Rozumíme si.

Hervé: Myslíš, že už se sestava Wailers nezmění?

Bob: Možná zůstane stejná, možná se změní... Myslím, že pokud se změní, tak leda tím, že někoho přibereme.

Hervé: Dechy?

Bob: (Náhle se rozesměje a nadchne ho to) Jasně! To je ono!

Hervé: Chtěl bys zase mít dechovou rytmickou sekci, jako v dobách ska?

Bob: Jo, jasně! To by bylo skvělé. Jako v dobách ska. V součásné době, nebo spíš už delší dobu, se hodně soustředíme na rytmus. A teď, když každý cítí, že dechy mají při vytváření rytmu své místo, mohli bychom je zase používat... jo.

Hervé: Způsob, jakým produkujete své nahrávky, je dost odlišný od většiny jamajských produkcí. Hlavně jste nikdy nedělali do dubu.

Bob: Ne, já jsem nikdy neměl moc rád ty dubové věci. Dub je něco jiného. Nemůžeme začít dělat dub, protože si zakládáme na hudbě, která je poselstvím. Ale dub je pěkný. Zrovna se mi začal líbit.

Hervé: Proč znovu nahráváte staré songy, jako je Kaya?

Bob: Hm, Kaya, to je dobrý song... ten večer, kdy jsme ho složili, byli jsme na hodně odlehlém místě v přírodě. V noci pršelo a my jsme byli v takovém malém domečku... a neměli jsme trávu. Proto jsme zpívali „Musím si dát kayu, protože padá déšť...“ (Kaya je jedním z mnoha jamajských výrazů pro marihuanu.)

Hervé: Kdy to bylo?

Bob: Kolem roku 1970. Jo, v roce 1970.

Hervé: Taky jste předělali daleko starší písničky, které vznikly ještě před érou ska, jako třeba One Love. Jaké to je, udělat novou verzi songu starého 10 nebo 15 let?

Bob: Někdy je to dobré, někdy ne. Záleží na vibracích. Ani nevím, jak je to s One Love. Hudebně se mi ten song nikdy moc nelíbil.

Hervé: A slova?

Bob: Je to, jako bych jim rozuměl líp, než předtím. Napřed je to jen hrubá inspirace. Potom přijde porozumění... písně se vyvíjejí. Nevím jak nebo proč. Jsou skladby, kterým sám pořádně nerozumím, dokud nevidím, jakou reakci vyvolají na ulici. Někdo jiný třeba přijde na jejich další význam a já to pak chápu tak střídavě.

Hervé: Bereš teď Wailers jako kapelu Boba Marleyho, nebo mají ostatní členové aktivnější podíl?

Bob: Všichni skládají písničky. Junior skládá album, Tyrone (Downie, klávesista) taky...

Hervé: Ano, ale složili by je pro Wailers?

Bob: Jo, jestli chtějí. Každý musí mít volnost.

Hervé: Ale složení kapely je jiné, než za časů, kdy byli členy Wailers Bunny a Peter, ne?

Bob: No jo, můžeš zůstat celý život na jednom místě, které znáš. I stromy rostou. (smích)

Hervé: Myslíš, že bys s nimi mohl zase někdy spolupracovat?

Bob: Jistě, kdykoliv...

Hervé: Viděl jsi Petera (Toshe) od té doby, co měl na Jamajce ty problémy? (byl uvězněn a bit policií)

Bob: Jo, je to v pohodě, v klidu.

Hervé: Co si myslíš o tom, že se takové věci stávají?

Bob: To, co se stalo Peterovi? Podle mě to není nic jiného, než ignorance... ignorance ze strany policie.

Hervé: Teď zase žiješ na Jamajce, ale předtím jsi byl dlouho pryč (po tom, co byl koncem roku 1976 postřelen)...

Bob: Ano...

Hervé: Moc dlouho?

Bob: Ne, tak akorát.

Hervé: Když jsme se naposledy viděli, chystal ses poprvé jet do Afriky. Jel jsi tam nakonec?

Bob: Ne, ještě ne, ale tentokrát už jedu (smích)! Ne, tentokrát doopravdy... Chci jet do Nigérie, do Ghany a ještě na jedno nebo dvě místa.

Hervé: Zase je tu ta stará otázka. Myslíš si, že evropské publikum může opravdu rozumět všemu kolem rastafariánství?

Bob: Nevím, jestli rozumějí, ale jejich reakce jsou fakt parádní (směje se jako děcko). Rasta je skutečnost, ne legrace nebo snění. Může to znít složitě, ale není to tak složité jako nějaké náboženství, protože rasta je realita. Rozumět tomu, co my, rastové, říkáme, je těžké pro lidi, kteří podstoupili a přijali vymývání mozků. Stojíme si za tím, co jsme vás naučili. Být rasta znemená žít život, ve kterém jsi pořád šťastný. Rastové vědí, že proti nim bude celý svět bojovat...

Hervé: Když jsme se posledně setkali, říkal jsi mi, že když teď reggae zpěváci zpívají rasta písně, je to proto, že každý rastamany miluje.

Bob: Jo, ale ne KAŽDÝ. Jak dalece do toho vidím, čím víc lidí o tom mluví, tím lépe...lidi vědí, že na světě je spousta bojů, ale nedokážou vysvětlit proč. Všichni bojují, ale nikdo nechce připustit žádné vysvětlení. V tom je něco špatného, psychologicky. Když bojujeme, měli bychom být schopní vysvětlit proč. Jinak... (zasměje se, což jeho řeč ukončí)

Hervé: Myslíš, že lidé, kteří mají rádi vaše songy, tomuhle všemu v nich rozumějí?

Bob: Hodně lidí dokáže ocenit to, co se snažíme říct. Nikdy se nevzdám víry v lidi, protože to je všechno, co máme... Když jsem se narodil, učili mě to samé jako ostatní, dokud jsem sám nezjistil, že existuje ještě něco jiného. Každému z nás se to stane někdy jindy.

Hervé: Myslíš, že jamajští muzikanti, kteří začali hrát v Londýně, jako je Steel Pulse, mají jiný přístup k reggae?

Bob: Snaží se... protože reggae, bez ohledu na všechny rozhovory a analýzy, je hlavně o cítění. A každý to cítění má, ten rytmus...to velmi těžké cítění a rytmus reggae. Všichni reggae muzikanti je mají. Je to něco hodně hlubokého. Když jsme (Wailers) začali nahrávat songy jako je Duppy Conqueror, dělali jsme to čistým a profesionálním způsobem. To cítění tam je, ale profesionální. Světový hudební trh by to nepřijal, kdybychom se nestali profesionály. Pár z nás to muselo udělat, aby si toho svět začal cenit, rozumíš, co tím myslím?

Hervé: Myslíš, že reggae hudebníci začali být víc profesionální?

Bob: Ano, neměli na výběr.

Hervé: A neztratili tím něco?

Bob: Nevím, že by tím něco ztratili (smích). Ale vím, co tím získali!